|
|
Ukázka textu „Svatyně srdce“str. APřijímám se takový, jaký jsem. … Přijímám své silné a slabé stránky. … Svůj talent a své nedostatky. … Své úspěchy a své chyby. … Plně se přijímám jako lidská bytost. … Přijímám to, že jsem zde, abych se učil a rostl a přijímám to, že se učím a rostu. … Přijímám osobnost, kterou jsem získal a přijímám svou sílu uzdravovat a měnit. … Přijímám se bez jakýchkoliv podmínek nebo výhrad. ... Přijímám to, že v jádru mé bytosti je dobro a že mou podstatou je láska, a uznávám, že na to občas zapomenu. … Plně se přijímám a v tomto přijetí nacházím vždy prohlubující se vnitřní sílu. Z tohoto bodu síly plně přijímám svůj život a otevírám se ponaučením, která mi jsou nabídnuta. ... Přijímám to, že v mé mysli je jak strach, tak i láska a přijímám svou sílu rozhodnout se, kterou z těchto dvou možností chci skutečně prožívat. Připouštím, že prožívám pouze výsledky svých vlastních rozhodnutí. ... Přijímám chvíle, kdy si volím strach jako součást svého procesu učení a léčení a přijímám to, že mám potenciál a sílu si v jakékoliv chvíli zvolit lásku místo strachu. ... Ukázka textu str. B Každý okamžik žij proto, abys potěšil Nejvyššího. Bůh žije každý okamžik proto, aby tě osvítil. Než něco uděláte, snažte se cítit, že tento čin vám nepatří. Ciťte, že to nejste vy, kdo koná, ale spíše osoba, která vás inspiruje, která koná ve vás a skrze vás. Tato osoba není nikdo jiný, než vaše Vyšší Já. Máte dvě části: jedna je vyšší, druhá nižší. Většinu času člověk přebývá v té nižší části. Když si plně uvědomíte svou vyšší část a vaše nižší část bude naprosto přeměněna a sjednocena s vaší nejvyšší částí, v tu chvíli nebudete ničím jiným, než Bohem. Vězte, že náš nejhlubší strach není to, že bychom byli nedokonalí… Náš nejhlubší strach je o tom, že jsme tak silní a mocní, že si to neumíme ani představit… To, co nás nejvíc děsí, není tma, ale naše vlastní světlo… Ptáme se sami sebe: kdo jsem Já? Čím jsem si zasloužil, abych byl tak dobrý, úspěšný, talentovaný, nebo kdo vlastně nejsem… Jsi dítětem Boha… To, že si hrajeme na něco malého a nevýznamného, tím světu moc nepomáháme. To, že se něco v nás zmenšuje a brání se projevit, není nic osvíceného, nic harmonického, takže lidé kolem vás se necítí v klidu a bezpečí. Narodili jsme se, abychom projevovali slávu a krásu Boha, která je v nás… Není jen v některých… je úplně ve všem… A tak, jak necháváme zářit naše vlastní světlo, tak podvědomě dáváme ostatním lidem svolení, aby dělali to samé... Tak, jak se osvobozujeme od svého vlastního zajetí a strachu, naše přítomnost zcela přirozeně osvobozuje ostatní… Poznejte to, co je ve vašem srdci, poznejte to, co chce vyjít na povrch… Všechny tvořivé a konstruktivní síly, které člověk vyjadřuje, plynou z jeho osobnosti, ze zdroje, který je hluboký a skrytý. |